vlkodlačí zpověď
Nikdo mě nemá rád
a nic to nezmění.
Je ze mě vlkodlak,
vždy po setmění.
Zas sama samotinká,
jdu noční tmou,
vždyť stačí chvilinka
a budu potvorou zlou!
Jen v těle zvířete
můžu být svobodná,
mé srdce sic tepe,
ale nejsem to já.
Zmizne pocit, že mě nikdo nemá rád,
že mě všichni přehlíží.
Co víc si můžu přát?
Vždyť tak mě nic netíží!
Snad lásku jedině,
třebas pouhý den
patřit k němu, k rodině,
to je však jen sen.
Zas jdu sama,
Svůj osud s nikým nesdílet.
Zas řeknou jen Osamělá dáma.
Jak krutý je ten svět
Komentáře
Přehled komentářů
Super básnička miluju dlaky všeho druhu a miluju všechno tajemný a taky měsíc v úplňku, ale to strácím vědomí a pak nevim kde sem no ahoj.
HEZKÉ
(VLKODLAK, 16. 11. 2008 19:28)Ta básnička se ti povedla. A nebuď smutná z toho, že tě nikdo nemá rád. Jsem taky vlkodlak a láskou bych tě přímo snědl. Tak si utři slzičky, sedni k počítači, piš a věř si. Tvůj milující DLAK
Ahoj!
(Padrak, 29. 10. 2008 10:27)Těšil jsem se na prózu, když rubrika je "povídky", ale líbilo se mi to i jako básnička. Jen detail - nenašel jsem tu skrytý vzkaz autorce webu, tak musím takto veřejně - v menu si oprav tu "tvordu" ve fotoalbu je to správně.
Super
(mateo, 10. 12. 2008 20:42)